Vzduchové zbraně byly známé již v 17. století. Už tehdy bylo zapotřebí vymyslet zbraň, která by byla schopna vystřelit více nábojů a zároveň byla bezpečná. Tehdejší černý prach byl výbušný, tudíž se především v Itálii snažili puškaři vynalézt první vzduchovky. Jedním z nejznámějších vynálezců vzduchovek se stal Ital Bartolomeo Girandoni.

Bohužel díky jeho prvním pokusům s černým prachem přišel o svého syna, tudíž byl nucen přejít na stlačený vzduch. V roce 1780 uzavřel kontrakt s rakouskou armádou, pro kterou měl vyrobit pušku, která dokáže vystřelit 22 ran ráže 47 palce. Rakouské armádě dodal přes tisíc takových zbraní, včetně ručních pumpiček a velkokapacitních čerpadel pro rychlejší dobití.

Samozřejmě to vedlo k velké popularizaci a plagiátorství, kdy kopie zbraní nedosahovaly takovou razanci ani schopnost vystřelit tolik nábojů. Nicméně pro běžné střílení zásobník o deseti kulkách bohatě stačil. Zbraně byly tehdy často bohatě zdobeny a vykládány zlatem.