Vzduchovky jsou již po několik generací zbraně, které potěší mládež i její rodiče. Jsou vhodné pro trénink střelby a střeleckých návyků, k pořádání různých střeleckých soutěží apod. Při výběru vzduchovky musíme mít na paměti, jaké jsou naše nároky a jak chceme vzduchovku využívat. Proto musí zbraň „sedět“ již od počátku.

Vzduchovka je ideální zbraň pro střeleckého začátečníka. Loňská novela zákona o zbraních a střelivu (§ 7 zákon č. 119/2002 Sb.) dává velkou svobodu ve výběru vzduchovek bez ohledu na jejich úsťovou rychlost, a bez Zbrojního průkazu. Limitována je ráže zbraně (max. 6,35 mm), a samozřejmě, že držitel vzduchovky musí mít přinejmenším 18 let.

Vzduchovky jsou střelné zbraně, ať již dlouhé (pušky) nebo krátké (pistole), využívající k vymetení střely z hlavně stlačený vzduch – nikoli plyn vzniklý při hoření střelného prachu jako tzv. ostré zbraně. Při výběru té správné vzduchovky je důležité, aby nám zbraň již při nákupu takříkajíc „padla do oka“ – i do ruky. V neposlední řadě musíme vědět, jaký má mechanismus, který vymete střelu. Od něj se odvíjí náklady spojené s provozem zbraně, pohodlí při střelbě a další faktory.

Ze všech typů vzduchových zbraní je nejrozšířenější a konstrukčně nejjednodušší pružinová vzduchovka. Zbraň se nabíjí ručním stlačením pružiny – buď zalomením hlavně, nebo pákově. Výhodou těchto vzduchovek je především nízká pořizovací cena a provozní náklady, stejně jako snadná opravitelnost. Nevýhody spočívají v menší přesnosti a ručním natahování.

Vylepšenou odvozeninou výše popsaných zbraní jsou GAS vzduchovky. Nabíjet se mohou rovněž natahováním, vymršťovací pružinu však nahradil natlakovaný píst, poháněný vzduchem, plynem nebo dusíkem. Přednosti těchto vzduchovek s plynovým pístem je nižší hlučnost a menší zpětný ráz. Jsou však dražší.

Na bázi stlačeného plynu fungují také CO2 vzduchovky, k jejichž pohonu slouží stlačený oxid uhličitý z jednorázových bombiček. CO2 v bombičce (obvykle je našroubovaná pod hlavní) zajišťuje neustálý tlak k vymetení střely, takže vzduchovku nemusíme před novým výstřelem natahovat tak dlouho, dokud to náplň bombičky dovolí. Díky tomu jsou CO2 vzduchovky často víceranné, konstantní tlak navíc zmírňuje zpětný ráz. Za nevýhody můžeme považovat vyšší provozní náklady, spojené s nákupem bombiček, a skutečnost, že při teplotách nižších než 15 C° výkony zbraně kolísají.

Stlačeným plynem, ovšem z kartuše, jsou poháněny pneumatické vzduchovky neboli PCP vzduchovky. Kartuše se doplňuje ručním pumpováním nebo z velkých plynových lahví, takže ji můžeme používat opakovaně. Podle objemu kartuše pak může jedna náplň vystačit na několik desítek až několik stovek výstřelů. Oproti CO2 vzduchovkám tyto zbraně vyžadují menší provozní náklady; další výhody tvoří vysoká přesnost a teplotní stálost.

Vzduchovky jsou vhodné pro terčovou střelbu, zábavnou střelbu, pro výcvik začínajících střelců. Trénovat a střílet na terč ze vzduchovky může – a také střílí – i dospívající mládež, dnes při různých sportovních utkáních, zahradních soutěžích apod., v dobách předlistopadových permanentně v rámci branné výchovy na školách. Vždy pod dohledem dospělé osoby.

Pro amatérskou střelbu na terč postačí již zbraň s menším výkonem. Vzdálenost terče se pohybuje mezi 10 a 15 m, ačkoli kvalitní zbraně (vč. např. starších zlamovacích Slavií) zasahují cíl až na 30 m. Střílet musíme vždy na místě, kde nelze ohrozit další osoby. Terč by měl být umístěn před zákrytem v podobě zdi, náspu, nebo alespoň široké dřevěné desky. Ačkoli vzduchové pušky a pistole nejsou „ostré“, přece jen jde o zbraně, které mohou způsobit nebezpečné zranění nebo nepříjemnou hmotnou škodu.

Pro terčovou střelbu jsou dostatečné již náboje (olověné broky nebo diabolky) ráže 4,5 mm. V těch zemích, kde je to dovoleno, lze vzduchovkami střílet i tzv. drobné škůdce (např. hlodavce). Jeden můj známý se kdysi chlubil, jak se svou novou vzduchovou střílí po havranech na poli, nikoho z posluchačů však jeho „lovecké“ zkazky příliš nenadchly …

Jak nejlépe trefit

Přesnost zásahu samozřejmě závisí především na typu zbraně a individuálních kvalitách střelce – žádný recept na zázračnou „ostrostřelbu“ není, a navzdory rozličným pověrám a „zaručeně osvědčeným“ návodům ani nikdy neexistoval.

Existují však možnosti, jak střelecké parametry vylepšit. Například pro nácvik střeleckých návyků a přesnosti zásahu je nejvhodnější PCP vzduchovka se stavitelnou pažbou, muškou a hledím se světelnými vlákny. Stavitelná pažba hraje při střelbě velkou roli, a nezbytná je u sportovních zbraní (dále pak objemný zásobník, regulátor tlaku vzduchu, optika a další „profi“ pomůcky).

Nepřesný zásah ale nemusí souviset jen se „špatným okem“ střelce. Stejně jako každé zbrani, i vzduchovce musíme věnovat náležitou péči. Na prvním místě je pravidelné čištění, mazání a servis. Protože nepřesnost střelby a další nešvary způsobuje především zanesená hlaveň, je důležité čistit hlaveň pomocí čistící sady, asi po každých 1000 výstřelech (lze odhadnout podle balení nábojů).

Nepřesnost střelby u pístových vzduchovek mohou mít na svědomí i povolené šroubky, upínající kovové tělo k dřevěné pažbě. Proto je důležité kontrolovat, zda šroubky nemají vůli, a v případě potřeby je utáhnout.

Nutná je rovněž stabilita pevných mířidel na zadní části hlavně. Nic nemůže ztížit míření více, než muška a miřidla, která nejsou k hlavni dobře upevněna!

Svou roli hrají také další faktory, např. jakost střeliva. O tom si však řekneme v dalším příspěvku.

Autor: Edgar Pachta

Zdroje:

• Dle internetových zdrojů a osobních zkušeností autora
• kanony.cz
• armykup.cz