Návaznost na tradici

Vzduchovky vz. 35, o nichž jsme si řekli v předchozím článku, se vyráběly ještě po okupaci našeho státu v březnu 1939. Výroba pokračovala přinejmenším v prvních letech „protektorátu“, kdy byla odběratelem těchto zbraní berlínská firma Gustav Genschow. Vzduchovky nicméně již nebyly dodávány armádě, ale Říšské pracovní službě (Reichsarbeitdienst – RAD). O výrobě vzduchovek vz. 35 v pozdějších letech války již nemáme věrohodné informace …

Na téměř přetrženou nit se však začalo navazovat již brzy po skončení války. Vzduchovka vz. 35 tehdy prošla rekonstrukcí, jejímž cílem bylo odstranit některé komplikovanější prvky a docílit tak snížení ceny zbraně. Vznikl jakýsi „mezityp“ zavedený do výzbroje čs. armády v r. 1946, a označený jako vz. 35/46. Vzduchovek tohoto typu však bylo vyrobeno poměrně málo, a bližší informace o nich nenalezneme ani v mnoha odborných publikacích.

Pro výcvik vojenských nováčků i mládeže konečně přišla na scénu opakovací vzduchovka vz. 47. Jde o naši nejrozšířenější armádní vzduchovku, která sloužila ještě dlouhou dobu po ukončení výroby a její exempláře – v různých variantách – vlastní mnoho sběratelů.

Vzduchovku v l. 1947–1950 vyráběly ČS. Zbrojovky ve Strakonicích, Brně a Uherském Brodě, v celkovém počtu asi 65 000 kusů, z toho asi 20 000 bylo určeno pro armádu, zbytek pro dobrovolné branné organizace, později Svazarm. Zbraně z produkce jednotlivých závodů poznáme podle značení na hlavni. Od vzoru 35 se nová zbraň lišila několika detaily, k nimž patřil odlišný tvar krytu mušky, zjednodušený kryt násypného trychtýřku na broky atd. Naopak se starším vzorem byla shodná pažba (s botkou a úchyty řemenu, převzatými z armádní pušky vz. 24), hmotnost a ráže zbraně, v podstatě také rozměry. Oproti vz. 35 na ni nešlo nasadit bodák, a měla menší úsťovou rychlost (120 m/s). Mířidla byla stavitelná na vzdálenosti 10, 15, 20 a 25 m.

Technická data:

• Název: Opakovací vzduchovka vz. 47
• Hmotnost: 3,7 kg
• Celková délka: 1080 mm
• Délka hlavně: 552 mm
• Ráže: 4,46 mm (Ačkoli vzduchovka vz. 47 používá stejné střelivo jako vz. 35 – č. 10 Sellier & Bellot – bývá uváděna ráže o setinu milimetru vyšší.)

Někteří prodejci mají v poslední době ve zvyku vkládat do vzduchovek silnější pružiny, které údajně zajišťují vyšší výkony. Ačkoli slibují výkon až 50J, prosté měření rychlosti projektilu ukazuje výsledek opačný: je-li překročena určitá hranice síly pružiny, rychlost střely se naopak snižuje.

Navíc se přebytečná energie soustředí na destrukci zbraně, např. na opotřebování záchytu pístu a zadní části pístu. Spoušť jde ztuha, což se může odrazit v nepřesném zásahu, atd.

Tyto nešvary se bohužel nevyhnuly ani vzduchovkám vz. 47, jejichž parametry nejsou nijak nadprůměrné, a silná pružina je nikterak nezlepší. Při rekreační střelbě z těchto zbraní bychom měli mít na paměti, zda je lepší jedním z mnoha výstřelů na vzdálenost 100 m trefit náhodně vědro, nebo se pohodlně strefovat do terče na vzdálenost 10 m …

Jak bylo řečeno, přes dvě třetiny vyrobených vzduchovek vz. 47 nepřipadly armádě, ale sportovním organizacím, především pak Svazarmu.

Jeho předchůdcem byl Svaz brannosti, založený krátce po skončení války; sportovní střelbu tehdy organizovaly a prováděly také střelecké oddíly Sokola. Režim nastolený v r. 1948 však Sokolu příliš nesvědčil, a tak byl v r. 1951 založen Svaz pro spolupráci s armádou neboli Svazarm, působící jako jednotná branná organizace.

V r. 1952 bylo ve Svazarmu zavedeno individuální členství a pod Svazarm byli převedeni všichni členové střeleckých klubů a oddílů. Za zmínku stojí, že v té době se všem druhům střelectví věnovalo celkem asi 100 000 členů Svazarmu. Součástí Svazarmu byl Československý střelecký svaz, který však pod tímto názvem vystupoval jen jako zástupce republiky v UIT (Union Internationale de Tir, od 1998 až dodnes známá jako International Shooting Sport Federation – ISSF). V souvislosti s federativním uspořádáním ČSSR v r. 1968 byl svaz rozdělen na dvě rovnocenné složky – Český střelecký svaz a Slovenský střelecký svaz.

Svazarm zanikl krátce po převratu v listopadu 1989; jeho nástupnická organizace se nazývala Sdružení technických sportů a činností. Později byla přejmenovaná a nyní ji známe jako Sdružení sportovních svazů (SSZ).

Autor: Edgar Pachta

Zdroje:

• fronta.cz
• valka.cz
• vzduchovka.info