V sobotu 20. dubna se na hradě Veveří, vévodícímu Brněnské přehradě uskutečnila zajímavá akce, přibližující závěrečnou fázi 2. světové války na jižní Moravě. Na 150 členů vojenskohistorických spolků z ČR a Slovenska zde předvedlo bohatý program, jehož vyvrcholením byla ukázka bojů mezi jednotkami Rudé armády a čs. partyzány na jedné, a příslušníky německých ozbrojených sil a maďarské armády na straně opačné.

Začněme však od začátku! Již při vstupu do hradního areálu (alespoň od zastávky linky 303 Hrad Veveří) byli návštěvníci doslova vtaženi do atmosféry před téměř 80 lety: Jižní bránu střeží příslušníci německé domobrany (Volkssturm), hned za ní – na kraji mostu vedoucího k paláci – stojí kolopásový obrněný transportér známý jako „hakl“, vycházející z originálního Sd.Kfz. 251. Z oken hradních budov vlají Blutfahnen, svědčící o tom, že tato část hradu, až po Prachovou věž je obsazena německými vojsky. Příslušníci Wehrmachtu, Zbraní SS a domobrany odpočívají po předených bojích, kontrolují své kulomety a protitankové zbraně; v jedné ze starobylých komnat je zřízeno obvaziště. Míhají se zde zdravotní sestry v modro-bílých rovnošatech, připravené k příjmu raněných.

Ležení rudoarmějců a partyzánů se nalézá výše, v tzv. příhrádku. K němu vede cesta rovná, avšak kamenitá a stoupající (tak, jako na každém správném hradě, vedou všechny cesty do kopce, nebo z kopce, zřejmě proto, že většina hradů stojí na kopci), v tomto případě vroubená stánky a rozprostřenými celtami, v prvé řadě nabízejícími militárie různých druhů. Také brána příhrádku je střežena, dvěma bdělými střelci Rudé armády.

Nádvoří je obroubeno stany a celtovými přístřešky, pod nimiž se kozáci, pěšáci, zdravotnice chystají k blízkému boji. Vítám se s kamarády v zelených uniformách, usedám pod celtu a pozoruji dění kolem sebe. Kromě přístřešků bojových jednotek, jsou zde stany s polní poštou a opravnou výstrojních součástí pro vojáky, atd.

Opodál se houfují partyzáni v čele s velitelkou – drobnou dámou v uniformě českého četnictva, která přibližuje osobnost Olgy, statečné dívky, která v dobách nejtěžších dokázala velet asi 140 ostříleným chlapům. Venku před hradebním příkopem mají kozáci ustájené koně, své věrné kamarády, kteří jsou často schopni nahradit hlučnou, těžkopádnou bojovou techniku.

Z reproduktorů zní dobová hudba. Na uvítání swing, v německém ležení rázné říšské marše, na straně sovětské pak vojenské písně a zprávy z dobového rozhlasu, informující o vítězném postupu Rudé armády proti nacistickým agresorům.

Kolem půl druhé je vyhlášen všeobecný nástup jednotek, které se řadí a pochodují dolů k předhradí, kde se všechno chystá k bojové ukázce. Scénář dnešní „bitvy“ je inspirován příběhem československé ženy-odbojářky, Olgy Františákové, přítelkyně velitele partyzánského oddílu „Olga“, který se významně podílel na vyhnání okupantů z Moravy.

Počasí je skutečně aprílové, slunce střídá déšť, který občas přechází v liják a krupobití. Promočená blůza a kluzké bláto pod nohama však účinkující nemůže odradit. Bojová ukázka je velmi sugestivní. Po střetu partyzánů s nacistickým Jagdkommandem následuje smutný pohled na kolonu německých civilistů (převážně utrmácených žen) pod ochranou domobranců, utíkajících z frontové zóny. Poté nastupují rudoarmějci, kteří však narážejí na tuhý odpor německých a maďarských jednotek. Do zoufalého boje zasahují obrněná vozidla a kozáci na koních, z nichž první se drží úzkého terénu „bojiště“, zatímco druzí poněkud zmateně harcují sem a tam, do kopce a z kopce. Nicméně, kdoví, jak tomu mohlo být v bitvě skutečné, kdy kolem uší sviští kulky, a hrdiny se často stávají jen ti, kdož neměli jinou možnost …

Po urputném boji jsou hitlerovské jednotky poraženy. Následuje slavnostní nástup zúčastněných jednotek, z reproduktorů zní dvě hymny – česká i slovenská. Vše doprovází potlesk asi 1300 nadšených diváků. Nepříznivé počasí neodradilo množství příznivců vojenské historie!

Promoklá a unavená vojska pak odchází nahoru, do svých vykázaných ležení. V ležení Rudé armády jsou vojáci povyšováni a dekorováni. Podle starých tradic na počest kamaráda připíjíme z plechového hrnku naplněného vodkou, na jehož dně leží vyznamenání, které právě obdržel. Jen to nespolknout …

Ochlazuje se, a ani vesele plápolající ohníček nemůže zabránit, aby nám šla od úst pára. každý, kdo může, chystá se před chladem ukrýt do budov příhrádku, ostatní se chystají domů. Na rozloučení si podáváme pravice a těšíme se na další akci.

Jsme příznivci vojenské historie, bez ohledu na barvu a střih uniforem. Řečeno jednoduše, hrajeme si na vojáky. Proto, že máme rádi historii, uniformy, zbraně. To však zdaleka neznamená, že chceme propagovat násilí a války. Spíš naopak: Cílem akcí, připomínajících krveprolití v historii, není žádná „propagace militarismu“; naopak, jde o setkání slušných, nadšených lidí z rozličných měst, krajů i zemí, které spojuje láska k historii a zbraním, stejně jako odpor k nesmyslným ozbrojeným konfliktům, jejichž svědky jsme v dnešní době …

Stejně jako předešlé, i tuto akci na hradě Veveří pořádala společnost ACABALLADO, která má v tomto oboru dlouholetou tradici. Název této organizace je spojen především s akcemi připomínajícími bitvy napoleonských válek, na něž se můžeme těšit (jako vždycky) během léta a podzimu letošního roku.

Sám pak děkuji divákům za účast, „bojujícím“ pak za skvělé výkony v nepříznivém počasí.

Edgar Pachta, válečný zpravodaj.

Obrazová příloha (autor fotografií: Edgar Pachta)