A KONCE VÁLKY V EVROPĚ

9. května 1945/2024

Několik dnů v měsíci květnu je v našem kalendáři zvýrazněno. Prvním z nich je 1. máj, svátek milenců, ale též pracujících (ten byl ustanoven již r. 1889, na památku dělníků z amerického Chicaga, kteří v r. 1886 uspořádali stávku a demonstraci za osmihodinovou pracovní dobu), pak 5. květen, kdy se český lid v Praze a dalších městech vzbouřil proti německým okupantům, konečně 8. květen – „den vítězství“.

Mnoho z nás dříve narozených si pamatuje, že dnem ukončení 2. světové války a osvobození našich zemí (tzn. Československa) byl – 9. květen. Ke glorifikaci tohoto data přispělo několik skutečností, mimo jiné ta, že ráno 9. května 1945 dorazily sovětské jednotky do Prahy, aby tamním vítězným povstalcům pomohly vyčistit město od zbývajících okupantů, z nichž někteří ještě troufali klást odpor. Tím bylo oficiálně dovršeno osvobození ČSSR, které započalo 6. října 1944.

Datum 8. května v souvislosti s našimi dějinami je diskutabilní, iniciované některými politiky z počátku 90. let minulého století, kteří zřejmě postrádali znalosti dějepisu, nebo cit ke svým voličům, a chtěli hlásat odtržení od dřívějších tradic …

Jsou však i tací, kteří historii milují a tradic si váží. Díky jejich iniciativě ve čtvrtek 9. května 2024 proběhla v Mikulově výstava připomínající události ze sklonku 2. světové války. Tak se podařilo, že do více než půl tisíciletí starých prostor bývalé židovské školy mohlo být umístěno množství artefaktů, zaměřených na téma – jaro 1945 a osvobození naší vlasti Rudou armádou.

Právě tato armáda, složená z příslušníků všech národů Sovětského svazu, lví měrou přispěla k vítězství koalice namířené proti státům tzv. Osy – hitlerovskému Německu, fašistické Itálii a militaristickému Japonsku – a jejich satelitům. Především rudoarmějci osvobozovali území Československa, o čemž svědčí i jejich jména (psaná často azbukou) na hřbitovech a památnících našich měst a vesnic.

Cílem výstavy 9. května bylo oslovit širokou veřejnost, především však mládež, která v současnosti zoufale postrádá hodnověrné informace o naší novodobé historii. A to se také podařilo: přestože k zahájení výstavy byla stanovena 9. hodina, již brzy po osmé (na základě předchozí domluvy) k nám přišli první mladí návštěvníci, žáci základní školy z blízkého okolí Mikulova. Vzápětí následovali další a další, z okolních vesnic i mikulovského gymnázia. Celkem asi osmdesát dětí a dospívající mládeže, včetně jejich učitelů …

Při vstupu do výstavní síně takřka všichni ztichli a překvapeně pozorovali to, co pro ně bylo připraveno. Bedýnky s dělostřeleckou a tankovou municí, vzorky ručních granátů, protipěchotní mina. V prvé řadě však ruční palné zbraně, jaké rudoarmějci před 80 lety skutečně používali. A ve všech případech šlo o artefakty originální. Na rozdíl od většiny jiných muzeí, kde jsou exponáty uloženy pod sklem vitrín, zde si všichni návštěvníci mohli zbraně i munici vzít do rukou, natahovat jejich závěr, zamířit na pomyslný terč …

K osvětové činnosti zajisté přispěla výstavka odborné literatury, kterou si děti prohlížely a fotily, aby si mohly knížky objednat. Důvodem k zamyšlení bylo několik artefaktů, nalezených pod zemí na bojišti v okolí Dukelského průsmyku. Pro ty mladší – v těchto místech na severovýchodní hranici tehdejšího Československa probíhaly na podzim 1944 urputné boje mezi jednotkami Rudé armády a 1. československého armádního sboru proti dobře opevněným německým pozicím. Hlavním cílem této operace byla pomoc Slovenskému národnímu povstání. Příslušníkům našeho zahraničního vojska v SSSR – za cenu krvavých obětí – se konečně 6. října 1944 podařilo Dukelský průsmyk dobýt, a po pěti letech vstoupit na území své vlasti.

Na základě pozitivních reakcí návštěvníků věříme, že výstava se všem líbila a splnila svůj účel. Nemohla by ovšem proběhnout bez ochoty, ba přímo zápalu členů Klubu vojenské historie Mikulov (kvh-pevnostmikulov@seznam.cz), kteří dodali většinu exponátů, a Galerie Efram (sylva.chludilova@seznam.cz), která laskavě poskytla historické prostory k jejímu konání.

Brzy budou následovat další výstavy s delší dobou trvání, stejně jako besedy na téma nedávné historie, např. konfliktu v bývalé Jugoslávii v 90. letech minulého století.

O našem veškerém dalším dění budu laskavé čtenáře včas informovat.

Edgar Pachta („válečný zpravodajec“, skromný koordinátor výstavy).