CO2 karabina M1 je replikou ostré zbraně označované jako „United States Carbine, Caliber .30, M1“. Ta byla zavedena do výzbroje americké armády v roce 1942. Armáda v té době postrádala zbraň pro důstojníky, spojaře či výsadkáře, pro které byla tehdy zavedená samonabíjecí puška M1 Garand těžká. Specifikace tendru tedy zněla na automatickou či samonabíjecí zbraň o hmotnosti do 2,3 kg.

Nejlépe se se zadáním popasovala společnost Winchester. Její zbraň vážila s naplněným zásobníkem 2,6 kg a účinnou palbu s ní bylo možno vést do 270 m. Karabina byla komorována na náboj .30 Carbine (7,62 x 33 mm). Bylo využito původní konstrukce Jonathana M. Browninga, bratra proslulého Johna M. Browninga, doplněného týmem konstruktérů v čele s Davidem M. Williamsem o odběr plynů z hlavně příčným kanálkem a dalšími úpravami.

Závěr s ozuby se uzamyká rotací závorníku působením krátkého zdvihu pístu. Zbraň dostala původně patnáctiranový zásobník, pozdější modely měly již třicetiranový. Mířidla s pevnou muškou a stranově i výškově stavitelným dioptrickým hledím byla kalibrována na 150 a 300 yardů. Pozdější modely dostaly jednodušší, výškově stavitelné posuvem, stranově šroubem.

Do bojů zasáhla karabina poprvé v roce 1942 v severní Africe. Do konce války se jich vyrobilo kolem 6,5 mil. ks. V tomto počtu jsou ale zahrnuty i další varianty. M1A1 výsadkářský – se sklopnou ramenní opěrkou, M2 z roku 1944, umožňující i střelbu dávkou a s 30 ranovým zásobníkem, či nakonec M3 s tlumičem a infračerveným zaměřovačem. Karabina byla ve výzbroji americké armády do 70. let minulého století, ale stále se ještě vyrábí pro komerční účely

Její CO2 „blow back replika“ ji vzhledově, hmotností i ovládáním téměř přesně kopíruje, i když kovové části, mimo ocelové šrouby či pružiny, jsou z nemagnetické slitiny. Sympatické na zbrani je její dřevěné, hnědým lakem upravené zapažbení. Střelba ze zbraně, až na prvotní manipulaci se zásobníkem, je stejná jako s ostrou zbraní. Po vložení a natlakování systému přitažením bombičky v zásobníku do něj „napáskujeme“ 14 BBs kuliček. Návod sice uvádí kapacitu 15 ks, ale s tou poslední kuličkou je již problém. Zásobník zasuneme do zbraně a můžeme jít střílet

V bezpečném prostoru stáhneme závěr na doraz a vypustíme. Tím dojde k napnutí mechanizmu a zasunutí broku do komory. Pak, pokud máme páčku pojistky v poloze „F“ – odjištěno, můžeme střílet. Po výstřelu zafunguje velmi realisticky blow back systém. Závěr se, stejně jako u ostré zbraně, pootočením „odemkne“, zajede vzad a vrátí se do základní polohy. Tím se opět napne mechanizmus a nabije další brok, takže pro další střelbu již stačí jen mačkat spoušť. Při přerušení střelby je vhodné zbraň zajistit, což provedeme přesunutím páčky pojistky na pravé straně lučíku do polohy „S“ – zajištěno.

Protože zbraň dokonale kopíruje manipulaci s ostrou předlohou, také není vybavena funkcí střelecké pohotovosti, kdy závěr zůstane po vystřelení posledního náboje v zadní poloze. Je proto vhodné počítat výstřely, abychom zbytečně nestříleli naprázdno. Závěr lze zajistit v otevřené poloze. K tomu jej stačí stáhnout vzad a zamáčknout kolíček na horní straně napínací páky. Pro vypuštění potáhneme závěr mírně vzad. Tato funkce byla u ostré zbraně z titulu možných závad, které bylo nutno odstraňovat při otevřeném závěru.

I když se jedná o zbraň na BBs kuličky, na 10 m neudělá střelci na běžný papírový terč ostudu. S pevně podepřenou zbraní se lze udržet v černých kruzích. Daleko zábavnějším zážitkem je ale rychlá střelba z volné ruky na plechovky či podobné terče. Střelbu z Karabiny M1 zvládne i mladší osoba, samozřejmě pod dohledem odpovědné osoby. Na jednu bombičku lze vystřílet 40 – 50 ran. Tato zbraň je velmi vhodná pro zábavnou střelbu. Navíc evokuje slavnou historickou předlohu. Ale pozor. I při malé energii, kterou vykazují střely z této CO2 karabiny, může být zásah z ní i na větší vzdálenost nebezpečný. Je proto nutno dodržovat veškeré nutné bezpečnostní předpisy.

Autor: Svatopluk Krutiš