Hledáte zbraň pro rekreační střelbu? Za ideální lze považovat takovou, k jejímuž pohonu slouží CO2. Současní výrobci k těmto účelům nabízejí především věrné kopie ostrých pistolí známých značek; bombičky s CO2 slouží také k pohonu mnoha druhů airsoftových zbraní – např. napodobenin slavného samopalu AK 47. Historie zbraní střílejících za pomoci stlačeného CO2 je však mnohem starší, sahá až do 19. stol.

Francouzský inženýr a vynálezce Paul Giffard (1837–1897) pocházel z rodiny, jejíž členové se již dříve zabývali experimenty se stlačeným plynem. Jeho starší bratr Henri pracoval na vývoji vzducholodí. Paul, který později vyvinul jako první na světě pušku poháněnou CO2, spolupracoval s bratrem, později se začal věnovat zkapalňování a stlačování plynů.

K jeho 200 patentovaným vynálezům patří pneumatický telegraf, využívající k přenosu zpráv tlak vzduchu v trubicích, a dodnes známá potrubní pošta sloužící v bankách a dalších podnicích pro rychlé doručování dokumentů, peněz a podobných drobných předmětů. P. Giffard byl v oblasti technologických objevů autorem mnoha patentů, z nichž jeden se vztahoval na pneumatickou pistoli.

V 50. letech 19. stol. si Giffard nechal patentovat jednorannou pneumatickou pušku zadovku, která měla pumpičku a zásobník vzduchu umístěný pod hlavní. V r. 1872 získal patent na zbraň nové konstrukce, zařízenou na náboje obsahující stlačený vzduch nebo stlačený plyn nebo zkapalněný plyn, sloužící jako pohonná látka. Při každém výstřelu tato zbraň uvolnila všechnu pohonnou látku, takže uživatel zbraně musel před každým dalším výstřelem pracně nainstalovat nový plynový náboj. Kvůli této nevýhodě se zbraň neujala.

Patent se však vztahoval i na pušku s velkokapacitním zásobníkem a systémem regulace množství plynu potřebného pro jednotlivý výstřel, což umožňovalo vystřelit více projektilů. K tomu napomáhala Giffardova adaptace pohonné látky v podobě CO2, což vedlo k vydání dalšího patentu koncem 80. let, vztahujícího se na praktické zbraně střílející pomocí CO2. Tyto pistole a pušky s hladkou hlavní ráže 4,5, 6 a 8 mm vyráběly známé zbrojařské závody Manufacture Français d’Armes et Cycles de St. Etienne.

Později Giffard založil v Londýně firmu Giffard Gun and Ordnance Co. Původní provedení francouzského původu se vyznačovalo válcovitým ocelovým zásobníkem, který byl na jednom konci uzavřen, zatímco druhý konec měl ventil. Tento rezervoár byl nahuštěný na 4000 Psi, což umožňovalo střelci vystřelit 40 až 60 ran. K otevření ventilu na zásobníku CO2 sloužil systém úderníku a pístu, který uvolnil plyn, jenž pak proudil do komory vnitřním kanálkem. Tlak mohl být regulován pro střelbu na dlouhou nebo krátkou vzdálenost pomocí nastavitelného dorazu úderníku, který prodloužil nebo zkrátil dobu, po kterou byl zásobník plynu otevřený. Giffardova britská pobočka vyráběla zbraně s osmihrannou hlavní a počítadlem pro sledování spotřeby plynu.

Zbraně nové koncepce způsobily rozruch ve vědeckých i vojenských kruzích, stejně jako mezi puškaři. Někteří vojenští odborníci té doby považovali pušky na CO2 za revoluční a hlásali, že jejich „bezhlučná střelba“ by mohla hrát hlavní roli ve vedení válek budoucnosti. Sám Giffard věřil, že svým vynálezem může překonat zbraně na střelný prach, a zbrojovka Colt dokonce zašla tak daleko, že investovala milion dolarů na zakoupení americké licence na výrobu těchto pušek, což by jí zajistilo dominantní pozici na domácím trhu, pokud by Francouzovy plány přinesly ovoce.

Naneštěstí pro Giffardovy i Coltovy akcionáře k tomu nedošlo. Plynem poháněné zbraně nemohly dosáhnout výkonu a účinnosti prachových nábojů. Slabá průraznost, nepřesnost a vysoká cena této technologie způsobily její nepoužitelnost ve vojenství; mohla sloužit jen pro cvičnou a zábavnou střelbu.

Jeden britský expert dokonce usoudil, „že kromě malých terčových nebo salonních pušek a dětských zbraní je vynález prakticky nepoužitelný“. Firma Giffard Gun and Ordnance Co. zanikla v r. 1894. Giffard se však nikdy nevzdal své víry, že pušky na CO2 mohou nahradit konvenční palné zbraně. Vrátil se do Francie, kde pokračoval ve výrobě svých pušek až do smrti v r. 1897.

Až ve 20. stol. se Giffardův koncept pneumatických a plynových zbraní stal vhodným pro cvičné i malorážkové terčové zbraně, a na jeho dílo dodnes úspěšně navazuje mnoho výrobců, především Crosman a Daisy.

Autor: Edgar Pachta

Zdroje:

• Muzeum vzduchovek Příchvoj: www.vzduchovka.info
• NRA Museums
• Wikimédia
• Není-li uvedeno jinak, pocházejí fotografie z archívu autora.