Ačkoli se může zdát, že výstřel z jakékoli zbraně v kosmu by mohl ohrozit i samotného střelce, byla taková podivuhodná zbraň skutečně sestrojena. Vyvinuli ji v Sovětském svazu a měla sloužit především jako pomůcka pro přežití kosmonautů.

Došlo k tomu v r. 1965, kdy Alexej Archipovič Leonov přišel s návrhem vyzbrojit sovětské kosmonauty střelnou zbraní. Kosmonaut, který se zapsal do dějin jako první člověk, který vstoupil do volného vesmíru, jednal na základě vlastní – nepříjemné – zkušenosti.

Když se z památné výpravy do hlubin kosmu spolu se svým kolegou P. I. Beljajevem 19. března 1965 navraceli k Zemi, selhalo jim řízení automatického sestupu. Museli proto použít ruční řízení, díky němuž bezpečně dosedli na zemskou půdu – ovšem 2000 km od místa plánovaného přistání. Zasněžená sibiřská tajga neslibovala nic dobrého, i proto, že se zde potulovalo množství nebezpečných zvířat. Právě zde oba kosmonauty napadlo, že by nebylo od věci mít u sebe nějakou střelnou zbraň.

Leonov se tedy začal zabývat myšlenkou, jak vyzbrojit kosmonauty záchranným typem zbraně, který by pomohl kosmonautům v případě přistání v nehostinných krajích. Po dlouhé době se mu to skutečně podařilo. V r. 1979 oslovil zbrojovku v Tule, která se již od počátku 18. stol. těší velmi dobré pověsti, a uspěl.

Ovšem až po několika letech, než vznikl prototyp a došlo k jeho zkouškám v nejrůznějších typech prostředí – od arktických plání, přes pouště až po střelbu na moři; při teplotním rozmezí od -50° do +50° C.

Výsledkem byla v r. 1982 „kosmická“ tříhlavňová pistole TP-82 (Трëхствoльный пистoлет oбразца 82 – tříhlavňová pistole vzor 82). Její dvě větší hlavně ráže 12,5 x 70 mm byly určeny pro střelbu broky, příp. světlicemi, menší, drážkovaná hlaveň měla ráži 5,45 mm x 39 mm. Brokové náboje měly mít účinný dostřel 40 m, signální náboj měl vyletět do výšky 100–165 m, jeho červené světlo mělo svítit 8–11 sekund. Nejmenší, kulový náboj měl účinný dostřel 200 m. Zbraň vážila 2,4 kg. Zbraň byla opatřena ramenní opěrkou, v níž se ukrývala mačeta.

Po zkušenostech Leonova a Beljajeva musely všechny sovětské posádky letící do vesmíru absolvovat výcvik pro přežití na Zemi, v případě přistání v nehostinných podmínkách. K tomu jim měly v. l 1988–2006 pomáhat i pistole TP-82, tvořící součást záchranného balíčku. Podle neoficiálních údajů však jejich přítomnost na palubách kosmických lodí nebyla podmínkou. Později měly být nahrazeny pistolemi Makarov a dalšími z armádní výzbroje.

S koncem studené války se sovětské „kosmické“ zbraně začaly přesunovat pod skla vitrín v muzeích. V r. 2019 se začalo uvažovat o novém zařazení zbraně do sady pro mimořádné situace pro kosmonauty. Podle vyjádření ruské kosmické agentury ROSKOSMOS se takový typ zbraně tehdy již testoval a kolem r. 2021 měl být zaveden do výzbroje.

V 80. letech minulého století vznikl snad nejfantastičtější druh „kosmické“ zbraně. Jednalo se o laserovou pistoli, kterou zkonstruovali v SSSR v době vzniku amerického programu Strategické obranné iniciativy.

Sovětská futuristicky vyhlížející laserová zbraň využívala k vytvoření laserového paprsku pyrotechnický blesk a měla sloužit k vyřazení optických systémů nepřátelských vesmírných lodí nebo satelitů. Paprsek této zbraně byl prý velmi účinný – říká se, že by se dokázal propálit přes stínění helmy nebo oslepit protivníka až na vzdálenost 20 m.

K osobní obraně kosmonautů v případě, že by přistáli v některé z nehostinných oblastí naší planety, mají sloužit také chladné zbraně. Snad nejznámější jsou ty, které do svého programu zařadila NASA.

Již od 70. let američtí kosmonauti používají švýcarský armádní nůž od firmy Victorinox AG. Univerzální nůž je dodnes ve výbavě posádek Mezinárodní vesmírné stanice.

Existují však i zbraně větší, než kapesní nožík. Tak pro případ, že by se američtí kosmonauti po přistání měli prosekávat hustým porostem, byli vybaveni mačetou M1 od společnosti W. R. Case & Sons Cutlery Co., se zlehčenou polypropylenovou rukojetí. Tuto hrozivě vyhlížející zbraň měly k dispozici již posádky lodí Geminy a Apollo.

Tzv. „Project Mercury“ (probíhal v l. 1958–1963) byl první americký vesmírný program v 60. letech, jehož cílem bylo vypouštět US astronauty na krátké (15minutové) orbitální lety ve snaze držet krok se Sověty, kteří v r. 1961 vyslali do vesmíru Jurije Gagarina.

Pokud by plán fungoval, měly se kapsle Mercury (s jednočlennou osádkou) vracet do prostoru Atlantického oceánu, kde by je vyprošťovala námořní plavidla. Nicméně plánovači uvažovali o tom, že by se kapsle místo toho snesla na pevninu, doprostřed pralesa nebo pouště. V tom případě hrozilo, že se poklop během přistání zasekne, a kosmonaut zůstane uvězněn v kapsli bez naděje na včasnou pomoc.

Proto byl navržen nůž Model 17 Astro, s čepelí ostrou natolik, že si s ní astronaut mohl vyřezat díru do pláště kapsle, aby se mohl dostat ven.

Myšlenka „hvězdných válek“ mezi USA a SSSR byla ve své době velmi aktuální, ovšem jen těžko reálná. A doufejme, že až do současnosti je budeme moci sledovat pouze na videích nebo stříbrném plátně …

Autor: Edgar Pachta

Zdroje:

• Prima ZOOM, 9. května 2016 (Ladislav Loukota), 23. září 2023 (Topi Pigula)
• iRozhlas, 18. září 2019