„Pěkná hůlka na procházku, a v té hůlce nůž je skryt…“
Tato slova stručně charakterizují oblíbenou zbraň zabijáka jménem Mackie Messer, hrdiny slavné Žebrácké opery Berchtolda Brechta. Pojďme si v krátkosti představit nejen špacírky se skrytou dýkou, ale také smrtící nástroje, zařazené do kategorie tzv. kombinovaných zbraní.
V Evropě zejména v 18. a 19. stol. se těšily velké oblibě stylizované vycházkové hole, v nichž byla skryta čepel meče nebo dýky. Jednu takovou zbraň vlastnil i Napoleon Bonaparte; uvnitř hůlky byla skryta kordová čepel nebezpečné délky 76 cm.
Přestože špacírky či rákosky se skrytou čepelí nebyly jen zbraní zločinců, ale často též sloužily počestným občanům k obraně před různými individui, byly proti jejich nošení namířeny zákony o zbraních. Tak např. § 2 c. k. zbrojního patentu z roku 1852 (vycházel z již starších předpisů) zařazuje mezi „zbraně zapovězené“ také „[…] pušky v holi, hole s kordem apod. […]“, spolu např. s dýkami, větrovkami, ale i ručními granáty. Obavy ze zákeřných zbraní jen u nás přetrvávaly ještě sto let poté, jak dokládá § 5 zákona o zbraních a střelivu 162/1949 Sb. Nedovolené zbraně a střelivo.
Za zmínku stojí, že jiným, kuriózním způsobem se v 19. století ukrývaly dýky, např. ve škrabátku nebo plácačce na mouchy.
Navzdory zákazům byly elegantní hůlky ukrývající dýky nebo meče v 19. století běžné. Převratná změna přišla s rozšířením palných zbraní s bicím, neboli perkusním zámkem kolem r. 1830. Objevily se tzv.„rákoskové pušky“.
Již v roce 1823 si britský puškař John Day nechal patentovat mechanismus, u něhož spuštěním úderníku skrytého v holi došlo k výstřelu. Pistole – zadovky, ukryté v holi, se jako „Day’s patent“ staly průmyslovým standardem.
K rozšíření holí s palnou zbraní došlo ve druhé polovině 19. stol., kdy se začaly používat kovové nábojnice. Díky tomu se značně zjednodušilo odpalování náboje a celková konstrukce zbraně. Hole pak obsahovaly nejen jednoranné, ale i opakovací zbraně – krátké (pistolové, revolverové), nebo dlouhé, jejichž hlaveň procházela celou holí.
Podle amerického historika Charlese Edwarda Chapela se pistole či pušky v holi v 19. stol. „vyráběly ve velkých počtech pro přírodopisce, hajné i pytláky“.
Oblibě se těšily také různé hole kombinované se dvěma typy zbraní – bodnou a palnou.
Jistou raritu představují palné zbraně zamaskované v deštníku. Takové zbraně se vyráběly nejen s perkusním odpalovacím systémem, ale ještě v dobách poměrně nedávných: moderní verze deštníkové pušky, jež v tomto případě vypálila projektil potažený smrtícím jedem ricinem, posloužila v r. 1978 k zavraždění bulharského disidenta Deorgi Markova v Londýně.
Jedna z nejunikátnějších a zároveň nejznámějších kombinovaných zbraní 19. stol. je bezesporu apačský revolver. Tato zbraň nemá nic společného s americkými Apači – její označení by příslušníky tohoto indiánského kmene příliš nepotěšilo. Podle Apačů, které dobová propaganda (na rozdíl od jejich idealizace v románech Karla Maye) líčila jako sveřepé a kruté lumpy, se začali nazývat lupiči a gangsteři pařížského podsvětí.
Tzv. apač kombinoval revolver (obvykle ráže 7 nebo 8 mm), sklopnou čepel délky zhruba 9 cm a vyklápěcí pažbu tvarovanou jako boxer (též „prstýnky“). S přihlédnutím k tomu, že čepel je poměrně krátká a že revolver zcela postrádá hlaveň, můžeme o účinnosti zbraně při jejím použití jako dýky nebo revolveru právem pochybovat. Mohla sloužit jen k boji zblízka a vzhledem k tomu, že se vešla prakticky do dlaně, lze ji považovat za zákeřnou zbraň.
Kombinované zbraně však nejsou jen záležitostí 18. a 19. století. Již v 16. věku existovaly zbraně kombinující střelnou zbraň s ostřím či bijákem – nebo obsahující všechny tyto prvky. Do nástupu praktických opakovacích palných zbraní po polovině 19. stol. se tak výrobci snažili dát uživateli další možnost, jak protivníka zlikvidovat (či jak se bránit).
Tak existovaly různé dýkové pistole, obuškové pistole, válečné sekery s pistolí nebo palcáty s pistolí, štíty s pistolemi apod. Poměrně časté zastoupení měly šavle, meče nebo tesáky s pistolí, v 19. stol. i s revolverem. Jejich účinnost je však diskutabilní, protože jako chladná zbraň byly poměrně těžké, jako pistole pak nepřesné.
V 18. stol. si cestující i posádky anglických lodí oblíbili kapesní pistole se sklopnou dýkou či bodem. Za kuriózní lze považovat příbory kombinované s pistolí nebo pistoli ukrytou v bibli.
Dnes jsou výše popsané zbraně již jen sběratelským artiklem. Označení kombinovaná zbraň se vztahuje především na moderní lovecké zbraně s jednou hlavní (případně i více hlavněmi) určenou pro kulové, druhou pro brokové střelivo.
Edgar Pachta
1. Replika luxusní vycházkové hole kombinované s dýkou (Zdroj: archív autora)
2. Jedna z mnoha variant Dayovy „střílející hole“ ráže .56. Pistoli šlo nabít a natáhnout po odšroubování dřevěného držadla (Zdroj: Care Auction)
3. Replika válečné sekery s pistolí s kolečkovým zámkem, Polsko, 16. – 17. stol. (Zdroj: Wikipedia)
4. Kresba znázorňující vnitřní stranu italského „lucernového štítu“ (Laternenschild), kombinovaného s plátovou rukavicí, mečem, dvěma dýkami a lucernou; proud světla procházející kulatým otvorem měl oslnit soupeře (Zdroj: E. A. Seeman: Handbuch der Waffenkunde, Leipzich 1890)
5. Viktoriánská vzduchová hůl (Zdroj: vzduchovka.info)
6. Vzduchová hůl, Anglie 1850 (Zdroj: vzduchovka.info)
Hlavní zdroje:
