Jejich využití – místy svérázné

Historie střeleckých terčů jak je známe dnes, se začala psát v 18. a 19. stol. Tehdy je užívaly střelecké spolky po celé Evropě při různých slavnostech. Tzv. „čestné terče“ byly dřevěné, bohatě malované různými výjevy i portréty významných osobností. Často šlo o výtvory lidových malířů, nejednou se však setkáváme i s uměleckými díly v pravém slova smyslu. Terče tohoto druhu jsou dnes vyhledávanými sběratelskými předměty, v současnosti mnozí umělci vytvářejí jejich repliky.

Moderní terče pro sportovní střelbu mají obvykle řadu číslovaných soustředěných kruhů s černým středem – což dalo vzniknout úsloví „trefit do černého“. Pro různé střelecké sporty se používají rozličné varianty terčů s přesně určenými rozměry (celého terče i jednotlivých kruhů). Ačkoli jejich základna je obvykle čtverhranná, setkáváme se i s terči v podobě siluet různých zvířat (např. divokého prasete), lidských postav představujících protivníka, někdy také tváří „zavilého“zločince. Svérázné terče si svého času vytvořili policisté v americkém státě Florida …

Tohoto pořekadla se zřejmě drželi policisté na Floridě v r. 2015. Na svou cvičnou střelnici totiž umístili terče v podobě fotografií osob, které byly předtím zadrženy pro nejrůznější delikty. A co víc, policisté tyto svérázné terče po střelbách zapomněli sklidit. Na samém počátku roku 2015 to zjistil na střelnici Medley policejní seržant Valerie Deant, který měl skládat odborné zkoušky střelecké způsobilosti.

Ostřelovači policejního okrsku North Miami Beach se proto sami stali terčem kritiky kvůli tomu, že nevkusně využívali fotografie z databáze zadržených jako terče. O to spíš, že na jednom z portrétů provrtaných kulkami, byl Woody Deant, bratr výše zmíněného strážce zákona.

Fotografie nešťastného Woodyho Deanta se dostala do policejní databáze poté, co v r. 2000 zavinil smrt dvou lidí na automobilových závodech. Za své provinění si odseděl čtyři roky, a podle jeho slov se z něj stal úplně jiný člověk. Naopak, jako polepšený, slušný občan dostal strach, že když se stala terčem pouhá jeho fotografie, může propříště inkasovat kulku sám – od některého snajpra miamské policie …

Používat fotografie skutečných osob místo běžných terčů jistě není vhodné. I na střelnicích je důležité dbát na čistotu a pořádek – opak se vymstil právě policistům v Miami.

Na druhé straně však má váhu vyjádření policejního náčelníka J. Scotta Dennise, který s ohledem na probíhající kauzu uvedl, že jeho muži se měli při výcviku zaměřit na rozpoznávání obličejů, a necíleně bylo z databáze „vyhrábnuto“ několik z mnoha fotek delikventů.

Na dané téma následovalo vyjádření bývalého agenta FBI Alexe Vasqueze: „Použití těchto cílů se mi nezdá správné. Policie má více možností, jaké terče využít. Domnívám se, že by [policie] v některých otázkách měla být více opatrná a citlivá.“

Policejní náčelník pak přislíbil, že jeho podřízení do budoucna přestanou používat portréty konkrétních osob místo standardních terčů. Mužům ze své divize přesto vzkázal, aby si na střelnicích po sobě uklízeli a použité terče odnášeli.

Vzduchové pušky mají dostřel až 400 m, pro střelbu na terč však volíme vzdálenost podstatně menší, obvykle kolem 10 metrů. Střílíme do terčů, které se dělí na několik kategorií. Nejběžnější jsou papírové terče, jak klasické závodní, tak i terče se zvířaty (liška, kamzík, divočák). Tyto terče jsou určeny do speciálních lapačů, které lze umístit v prostoru nebo zavěsit na stojan. Díky své všestrannosti jsou vhodné pro začínající střelce i profesionály.

Chceme-li si užít větší zábavu, můžeme zvolit střelnice se sklopnými terči. Ty jsou kovové a mají buď klasický kruhový tvar, nebo jsou vytvarovány jako siluety zvířat. Po sestřelení všech terčíků je znovu postavíme, nebo se samy postaví automaticky po zásahu prostřední figurky. Na podobné bázi fungují biatlonové terče, vhodné pro sportovní střelbu nebo její nácvik.

Oblíbené jsou terče pro zábavnou střelbu. K nim patří např. otočné terče Filip Target, které se s každým zásahem pootočí. Zajímavé jsou rovněž terče postavy, které můžeme rozestavit zvlášť v prostoru nebo v předem daných rozestupech. Jsou vhodné zejména, když si chceme nastřelit puškohled, nebo se chystáme na střeleckou disciplínu Benchrest.

Ve všech případech se musíme držet několika důležitých pravidel. Lapače a střelnice vybíráme v závislosti na průraznou sílu vzduchovky, aby nedošlo k deformaci materiálu. Střílet můžeme pouze na vyhrazených místech, především na střelnici. Nikdy nestřílíme tam, kam nevidíme. Projektil vystřelený ze vzduchovky může být nebezpečný i na vzdálenost čtvrt kilometru – je schopen vystřelit oko, nebo (např. při zásahu do krční tepny) může způsobit i smrt.

Autor: Edgar Pachta

Hlavní zdroje:

• Američtí snipeři trénují na fotkách zadržených. Magazín, 20. 1. 2015
• Wikipedie.cz