Především ve sportovní střelbě…
Snad úplně první vzduchová zbraň, kterou jsem vlastnil, byla pistole LOV 2, známá jako „flusbrok“. U nás tuto zbraň zná snad každý, a dnes patří k českým legendám. Ačkoli nevyniká přesností, střelba z ní je zábavná, a může položit i základy pro střelecký trénink těch nejmladších.
K nejúspěšnějším sportovním odvětvím v ČR patří sportovní střelba. Před deseti lety nebyl u nás žádný jiný profesionální sport, který by se mohl pochlubit tolika olympijskými medailemi a prvenstvími, jako právě sportovní střelba. Ta ovšem stojí na zbraních, jimž slouží k vymetení střely stlačený vzduch.
V odborných příručkách se pod pojmem sportovní střelba rozumí – sportovní odvětví, které zahrnuje více disciplín, při nichž se sportovec snaží výstřelem ze střelné zbraně zasáhnout co nejpřesněji cíl. Sportovní střelba probíhá především na mistrovstvích, následně na olympijských hrách. Cíl může být stabilní i pohyblivý. Zárukou úspěchu je přesnost, u některých disciplín (např. biatlon) i rychlost.
Kořeny sportovní střelby sahají hluboko do minulosti. Již z 15. stol. př. n. l. egyptský faraon Amenhotep II. vyzval své vojáky k soutěži v lukostřelbě; je však zcela jisté, že podobné soutěže probíhaly již mnohem, mnohem dříve.
Soutěže ve střelbě z luku a kuše jsou známé ze starověku i středověku, k rozmachu sportovní střelby dochází zároveň s vynálezem střelného prachu a zdokonalováním palných zbraní.
K tomu, aby byla zbraň účinná, je potřeba ji umět ovládat. K tomu je nutní výcvik; od něj pak již jen krůček k soutěžní střelbě. Střelecké soutěže se již v pozdním středověku staly důležitou součástí společenského a kulturního života měst. K prestižním záležitostem každého města patřilo střelecké zápolení, doprovázené radovánkami a veselím. Bylo ctí každého města střelecké soutěže pořádat, nebo se jich účastnit. Střelba ve své soutěžní/sportovní podobě se vyvinula ze střelby užitkové (lovecké a bojové), v rámci mezinárodních pravidel.
Původně každý střelec používal svou vlastní zbraň. Nejdůležitější pro něj bylo, aby s ní trefil předem určený cíl. Střelecká pravidla a regule známe již od 15. stol.; ke skutečnému sjednocení pravidel sportovní střelby však došlo až 17. července 1907.
Tehdy byla v Curychu založena mezinárodní asociace sportovní střelby (L’Union Internationale des Federations et Associations de Tir). Po vypuknutí I. světové války byla asociace rozpuštěna (část jejích členských států byla ve válečném stavu), ovšem k obnovení její činnosti došlo v r. 1920. K 14 členským státům asociace (nyní se nazývala L’Union Internationale de Tir – UIT) patřilo i Československo. Činnost střelecké unie přerušila II. světová válka, v r. 1946 však byla obnovena; její sídlo se přestěhovalo z Paříže do švédského Stockholmu.
V té době také dochází k rozvoji sportovního střelectví a k rozšíření členských zemí UIT. Kromě olympijských her a mistrovství světa se začaly pořádat rovněž soutěže na kontinentech, byly také zavedeny samostatné soutěže žen, juniorů a juniorek. Jedním z prezidentů UIT se stal v r. 1976 Georges A Vichos z Řecka, který byl vynikajícím střelcem z pistole (na MS v r. 1935 vybojoval bronzovou medaili v rychlopalbě).
Množství vzduchovek se napíná pomocí páky. Tento systém nalezl uplatnění v prvé řadě u vzduchových pistolí. Jednoduché vzduchové pistole byly zavedeny již v meziválečném období, prvenství zde měla německá firma Mayer & Grammelspacher GmbH & Co Kg se svou značkou Diana. Hlaveň a vzduchový válec prvních pistolí tvořily jakýsi teleskop, v němž byla uložena pružina. Při výstřelu však vnitřní část teleskopu skočila tlakem pružiny dopředu, což pistolí otřáslo, a to mělo negativní vliv na přesnost střelby.
Vzduchová pistole pro závodní střelbu je zpravidla mnohem lehčí a menší než puška. Z toho vyplývá, že má-li být dosaženo požadované přesnosti zbraně (vzhledem k velikosti „desítky“ na terči), je nutné, aby byl mechanismus pro pistoli mnohem propracovanější a jemnější, než je tomu u pušky.
Je to snad nejznámější vzduchovka v českých luzích a hájích. Výrobcem je firma Lověna. Konstrukce zbraně je pístová, jako píst funguje tělo hlavně. Jednoduchým zatlačením vodící trubky hlavně je zbraň natažena. Následně vyšroubujeme zadní šroub hlavně, vložíme brok, při zašroubování se brok zatlačí za přepouštěcí vzduchové kanálky v hlavni – a pistole je připravena ke střelbě. Při výstřelu se pohybuje vpřed celá hlaveň, na konci dráhy projektilu následuje typické „kopnutí“. Hlaveň má hladký vývrt; dostřel zbraně je kolem 5 m.
Technická data:
Přibližme si několik současných produktů značky Diana. V prvé řadě jde o vrcholový produkt řady Diana, který má všechny kladné vlastnosti, které můžeme od tohoto druhu zbraně očekávat. Diana LP8 Magnum je výkonná vzduchovka s automatickou pojistkou pro praváky i leváky, stejně jako integrovanou lištou pro optiku. Pistole má plastovou pažbu.
Technická dat:
Zajímavá je rovněž vzduchová pistole Diana Bandit, typ PCP. Zbraň funguje pomocí stlačeného vzduchu, který do válce natlakujeme pomocí ruční pumpičky nebo tlakové nádobky. Doporučený pracovní tlak válce je 200 barů. Pistole je vybavena odnímatelným tlumičem, pojistkou proti nechtěnému výstřelu, sedmihranným zásobníkem, nastavitelnou spouští a nastavitelnými mířidly. Pažba je dřevěná.
Technická data:
Autor: Edgar Pachta
Zdroje:
