Vzduchovka vzor 35

Část 1. Vstup na scénu

Vzduchová opakovací puška, zavedená do výzbroje naší předválečné armády jako vzor 35 se dnes stala takřka legendou. Zbraň se zřejmě vyráběla i za nacistické okupace, v jednodušším provedení (vz. 35/46 a vz. 47) po válce, a sloužila ještě dlouho poté. Dnes ji můžeme vidět v muzeích i soukromých sbírkách, nejednou – především díky „mauserovské“ klice závěru – také v rukách reenaktorů II. světové války.

Vojíne Kočičko, vy střílíte, až radost se podívat. Z osmi ran 5 desítek, to je ohromné. Co jste v civilu?“

Pytlák.“

(Z dobového vojenského humoru)

Žádná armáda se neobejde bez střeleckého výcviku. Nejinak tomu bylo v období první Československé republiky (1918–1938), kdy byl kladen velký důraz na všechny faktory týkající se bojové připravenosti, a naše ozbrojené složky se těšily značné úctě. Branným výcvikem u nás procházela i mládež, a dne 1. března 1937, když už začínalo být jasné, že hitlerovské Německo si bude dělat nároky na naše území, přešel původně samostatný referát Branné výchovy (BV) do Oddělení branné výchovy MNO.

V tehdejší čs. armádě (stejně jako v předchozí c. k. armádě) až do poloviny 30. let probíhal střelecký výcvik na základním stupni tzv. zápalkovou střelbou děleným nábojem (7,92-Z/D-24) s použitím standardních armádních pušek vz. 24. Nevýhoda tohoto systému však spočívala v tom, že erozivní působení zápalkové slože značně poškozovalo vývrty hlavní. Svou roli hrály též ekonomické aspekty.

Vzduchovka vz. 35 s bodákem vz. 24

Výcviková vzduchovka

Proto MNO koncem roku 1934 rozhodlo, že do výzbroje armády zavede výcvikovou vzduchovku. Nová zbraň ovšem musela splňovat několik důležitých požadavků: rozměry shodné s armádní puškou vz. 24, analogický způsob ovládání závěru, umístění pojistky a vlastnosti spouště jako u armádního protějšku, mířidla stavitelná na vzdálenosti 10, 15 a 30 metrů. S puškou vz. 24 měla vzduchovka společné i kování (vyrábělo se v brněnské zbrojovce) a na hlavni úchyt pro bodák vz. 24.

S požadavkem na konstrukci vzduchovky oslovil Výzkumný a zkušební letecký ústav (VTLÚ) dvě významné firmy, Českou zbrojovku ve Strakonicích a Českou zbrojovku v Brně. Větší flexibilitu projevila prvně jmenovaná společnost, jejíž konstruktér František Myška, se částečně snad nechal inspirovat německou vzduchovkou Haenel 33. Talentovanému inženýrovi šla práce rychle od ruky, a tak strakonická zbrojovka již 9. února 1935 předložila VTLÚ vzorek opakovací vzduchovky ráže 4,45 mm, s pákovým napínáním a gravitačním zásobníkem na broky. Napínací mechanismus zbraně měl mnoho společného se vzduchovkou Haenel, a stojí za zmínku, že patentový spor strakonické továrny s Hugo Schmeiserem (vzduchovka 33 byla jeho patent) se protáhl až do března 1944. Teprve tehdy byl na vzduchovku vz. 35 vydán patent č. 72 901.

Značení na hlavni s čs. lvíčkem, používaným max. do března 1939

Pro výcvik i sport

Nebudeme ale předbíhat. Vzduchovka vz. 35 vešla do výroby pod interním označením „objekt Z 138“, a první objednávka MNO z října 1935 zněla na 6003 kusů. Nehledě na jisté obtíže, byl požadavek armády z větší části splněn v dubnu následujícího roku, kdy měl strakonický závod vyrobit posledních 500 vzduchovek.

Strakonická zbrojovka nepodceňovala ani komerci a nabízela nové vzduchovky vz. 35 i polovojenským organizacím – střediskům branné výchovy (S. B. V. – toto označení můžeme vidět na botce některých exemplářů), tělocvičným jednotám SOKOL, Národním gardám apod., navíc i měšťanským, středním a odborným školám. Ke škodě však byla její poměrně vysoká cena. Vzduchovku vyráběli ve výcvikovém (armádním) a sportovním provedení se standardní délkou hlavně 552 mm, a ve speciální sportovní verzi s hlavní zkrácenou na 425 mm a hmotností 3100 g.

Před okupací

Do konce října 1937 strakonická zbrojovka vyúčtovala 6604 kusů vzduchovek z celkem 9000 rozpracovaných. Většinu těchto zbraní odkoupila armáda, v civilním sektoru bylo odprodáno zřejmě 601 kusů. Koncem listopadu 1937 vystavilo MNO další objednávku – na 400 armádních a 100 sportovních vzduchovek. Další objednávka ze 17. srpna 1938 zněla na 3000 vzduchovek, z nichž jedna polovina měla být v armádním, druhá ve sportovním provedení. Zakrátko, 29. srpna 1938, dostala zbrojovka poslední objednávku před okupací. Výrobce pak dodal armádě 300 vzduchovek vz. 35 (zřejmě těch, které byly rozpracované) spolu s náhradními součástkami.

V letech 1935 až 1938 Česká zbrojovka Strakonice vyrobila celkem 9843 vzduchovek vz. 35, určených pro vojenský výcvik.

Detail násypky na broky, s původním bílým těsněním. Na levé straně násypky byly obvykle vyraženy přejímací značky; v některých případech se nacházely na přední a zadní objímce

Technická data vzduchovky vz. 35

  • Ráže: 4,45 mm
  • Celková délka: 1100 mm
  • Délka hlavně: 552 mm
  • Hmotnost: 4000 g
  • Počáteční rychlost (oficiální): 125 m/s

Autor: Edgar Pachta

Zdroje:

  • Čs. vzduchovka vzor 35, Vojenský historický ústav Praha
  • Čs. vojenské vzduchovky, Fronta.cz
  • fotografie: Vzduchovka.info (www.vzduchovka.info)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *