Nevýhody silných pružin
Poměrně často se v prodeji vzduchovek setkáváme s velmi silnými pružinami, které údajně mohou zvýšit výkonnost zbraní. Jedná se o pružiny klasické i plynové, jimž někteří výrobci přisuzují vlastnosti, místy hraničící se zázraky. Na prvním místě bohužel stojí turecký Hatsan, s tímto extrémem se však můžeme setkat např. i nabídce některých modelů firmy Weihrauch.
Prodejci slibují výkon až 50 J, což je hodnota velmi lákavá. Díky tomu si mnozí nezkušení zákazníci myslí, že vloží-li do své vzduchovky silnější pružinu, docílí tím vyššího výkonu. Bohužel, opak je pravdou. Při překročení hranice síly pružiny se totiž rychlost diabolky snižuje. O tom, jak změřit rychlost projektilu, se můžete dočíst v jednom z našich předchozích článků o nastavení vzduchovky a výběru diabolek.
Napnutím vzduchovky se pružina stlačí a získává potenciální energii. V momentu výstřelu se část potenciální energie pružiny prostřednictvím silně stlačeného a zahřátého vzduchu přemění na energii kinetickou. Množství kinetické energie závisí na objemu válce, tzn. na průměru a tahu pístu. Z toho plyne, že potenciál vzduchovky nespočívá v tahu pružiny, ale na jejích geometrických faktorech.
Napadne nás otázka, kam tedy mizí veškerá energie pružiny … Odpovědět lze citováním zákona zachování energie, který praví, že energii nelze vyrobit ani zničit, pouze přeměnit na jiný druh energie. Řečeno prostě – když se část energie nepřeměnila na kinetickou energii broku či diabolky, přesměrovala se na destrukci zbraně. Při výstřelu totiž píst udeří obrovskou silou na dno válce jako kladivo. Výsledkem tohoto úderu je přetížení vzduchovky.
Často můžeme tento nešvar pocítit jedním prstem, když nahmatáme suchou, nepříjemnou spoušť. Pokud spoušť ve chvíli výstřelu udeří do našeho ukazováku, znamená to chybu, o které bychom měli přemýšlet.
Navíc může jít o „únavu“ těsnění. V případě zbytečně silné pružiny také hrozí vážnější nebezpečí: Záchyt i zadní část pístu se rychle opotřebují, následkem čehož může nastat nečekaný výstřel. Jaké nebezpečí to představuje pro střelce i jeho okolí, nebudeme ani rozebírat.
Při natahování se silnou pružinou se také může ohnout napínací páka; to se však stává také u některých čínských vzduchovek s obyčejnou pružinou. Když natahujeme vzduchovku s příliš silnou pružinou, může nám také uklouznout ruka. Výsledkem může být deformace hlavně, případně i rohů válce. Příliš silná pružina a neodpovídající těsnění může způsobit, že trpí i optika.
Nic z toho však nehrozí, máme-li v rukách správně fungující vzduchovku s vhodně nastavenou pružinou. Výstřel tiše tleskne, následuje lehký zpětný ráz – a střela letí nejvyšší rychlostí do středu terče.
S energií vzduchovky souvisí fyzikální jev zvaný „úsťová rychlost“. Je to rychlost, kterou vyvíjí projektil (v našem případě diabolka nebo brok) v okamžiku, kdy opouští ústí hlavně. U vzduchovek se pohybuje asi od 60 do 300 m/s.
Všeobecně platí, že čím vyšší má vzduchovka úsťovou rychlost, tím dále dostřelí, a projektil bude mít větší průraznost. Navíc, o co těžší diabolku použijeme, tím bude – na určitou vzdálenost – stabilnější, a tím rovnější bude i dráha jejího letu (balistická křivka); díky tomu je možné se stejným nastavením hledí střílet na větší vzdálenost.
Hodnotu úsťové rychlosti můžeme zjistit v podstatě třemi způsoby. Teoreticky by tento údaj měl být zapsán v dokumentaci, čili technické specifikaci výrobce. Další řešení je změřit úsťovou rychlost pomocí chronografu. Pomocí tohoto přístroje můžeme zjistit asi nejspolehlivěji, jaký výkon naše vzduchovka podává. Za třetí můžeme úsťovou rychlost vypočítat; k tomu však musíme mít potřebné údaje. Získat je nebývá jednoduché.
Úsťová rychlost udávaná výrobci, častěji však prodejci je často zavádějící nebo neúplná. Je tomu tak např. u některých vzduchovek značky GAMO, kde je uváděna úsťová rychlost 305 m/s, při energii 16 J. Chybí zde však poslední, důležitý údaj, s jakým projektilem tento test probíhal. Na výkon zbraně má vliv hmotnost diabolky. Klasická olověná diabolka váží v průměru 0,5 g; např. diabolka z plastu s ocelovou špičkou má hmotnost kol. 0,34 g.
Pro výpočet energie střely přikládáme tabulku s příslušným vzorcem.
E = výsledná energie střely v Joulech (J)
M = hmotnost střely v gramech (g)
V = úsťová rychlost střely v metrech za sekundu (m/s)
Navíc se rychlost projektilu někdy udává v jednotkách fps, tzn. ve stopách za sekundu. Jedna stopa za sekundu odpovídá rychlosti 0,305 m/s.
Můžeme se také setkat s jednotkou ft/lbs. Znamená to, že 1 ft/lbs = 1,36 J (12 ft/lbs = 16 J).
Tyto výpočty jsou důležité zejména pro vzduchovky kupované „z ruky“, kupříkladu na serverech Aukro, Bazoš apod.
Autor: Edgar Pachta
Hlavní zdroje
