Je samozřejmost, že ke každé zbrani zavedené do výzbroje ozbrojených složek je zapotřebí příslušný předpis. Vzduchovky pro četníky se do jisté míry lišily od vzoru 35, zavedeného v armádě, a tak před ministerstvem vnitra vyvstala otázka, zda může bez výjimek používat i předpis pro tyto zbraně. Ministerstvo národní obrany následně shledalo, že by mohl platit předpis pro armádní vzduchovky, s tím, že ke každému výtisku bude připojen stručný přehled všech odchylek.
Střelbu s opakovacími vzduchovkami, které se rozměry a hmotností shodovaly s puškami vz. 33 stanovilo nařízení ministerstva vnitra z 6. února 1937. Výcviková střelba byla povinná pro všechny frekventanty školy pro výcvik výkonných důstojníků, velitelů stanic a četníků na zkoušku. Četnický předpis byl velmi podobný armádnímu. Stanovil, na jakou vzdálenost se má střelba provádět, jak má být prostor zajištěn, jaké jsou možné úhly odrazu broků od určitých materiálů apod. Za zmínku stojí, že ministerstvo vnitra občas vzduchovku nazývalo „vzor 33“, ačkoli pod tímto označením tyto zbraně nebyly vyráběny, nebyly tak označeny a ani tak nebyly vedeny v seznamech výzbroje zemských četnických velitelství.
