Výběr vhodné vzduchovky není téma zrovna jednoduché. Odpovědět na otázku, jakou si vybrat, vyžaduje mnoho informací. Důležité je ovšem vědět, za jakou cenu chceme vzduchovku koupit, následně pak, k jakým účelům ji budeme používat.

Nechceme zde zájemcům předkládat žádnou tabulku cen a modelů vzduchových zbraní, ani vychvalovat nebo hanět tu či onu vzduchovku a jejího výrobce. Rozhodnutí je vždy na zákazníkovi samotném …

Pro začátek si přiblížíme tři základní možnosti, jak si nový zákazník vybírá vzduchovku.

Tak tedy …

Za prvé: Zájemce nejprve dlouze studuje katalogy, stránky výrobců, informace prodejen. Při tom obvykle převládají dva faktory – úsťová rychlost a cena vzduchovky. Po jistém čase začnou hrát prim vzduchovky turecké, případně čínské. Když např. Hatsan 125 v ceně kolem 5000 Kč má rychlost o 50 m/s vyšší, než Diana 56 za 25 000 korun, rozhodne se nováček pro první možnost …

Za druhé: Zájemce poněkud hloubavější začne pročítat tematické stránky a vstupuje tak do světa kopií a klonů. Srdce mu zaplesá, jakmile zjistí, že si může pořídit napodobeninu známé značky za výhodnou cenu! Na tento laciný efekt jsou odborníci Číňané. Např. čínský model Xisico xs B-28 je třikrát levnější než Diana 350; to zn., že stojí nějaké 4000 Kč. Ovšem, přestože jsme na „číně“ ušetřili 8 000 korun, máme v rukou zbraň s výkonností o 70 % nižší!

Za třetí: Zájemce jde rovnou do kamenného obchodu a požádá prodavače, aby mu poradil při výběru. Nejraději by s novou vzduchovkou trefil lišku do oka na 100 metrů, prostřelil pancíř tanku apod. V tuto chvíli se iniciativy chytá šikovný obchodník, který nováčkovi nabídne zboží, z něhož bude mít největší zisk. Samozřejmě záleží na finančních možnostech zákazníka a dostupnosti výrobků různých značek, většinou však nevyhrává Diana, Gamo, Slavia, nýbrž – Hatsan.

Snaživý prodavač nadšenému zákazníkovi předvede zbraň: s námahou (spíš předstíranou, než opravdovou) napne vzduchovku – a na metr s ní prostřelí terč v podobě dřevěné destičky nebo drobné mince. A je prodáno!

Nezkušený zákazník však nemá představu, jaká úskalí před ním stojí …

Zde je výčet omylů a mýtů, v jejichž zajetí se ocitá mnoho nováčků.

• „Je důležité sáhnout po nejvýkonnější vzduchovce. Výkonu není nikdy dost, a vždy je dobrá rezerva …“ Výkon není jediný a nejpřesvědčivější parametr. Hodně závisí na rozměrech zbraně, přesněji na velikosti válce. Na tento omyl narážíme snad nejčastěji.

• „Pořídím si vzduchovku a vložím do ní co nejsilnější pružinu – třeba z náklaďáku. Zaručí to dobrý výsledek.“ Ovšem, výkon pružiny není neomezený; při dalším růstu výkonu pružiny bude rychlost projektilu dokonce klesat a s tím vzrostou různé negativní vlastnosti zbraně.

• „Čím hůř jde vzduchovku napnout, čím víc cuká a hlučnější je výstřel, tím je výkonnější. A čím je vzduchovka výkonnější, tím větší má dostřel.“ Opak je pravdou! Výše uvedené charakteristiky jsou spíš znakem selhání zbraně, a vyžadují odborný zásah.

• „Pokud jde o vzdálenost terče, balistika malé diabolky v ráži 4,5 mm nedovolí účinnou střelbu na vzdálenost větší, než 50 m, bez použití dálkoměru a balistických tabulek.“ K odchylkám projektilu dochází už při střelbě na 5 m a více, směr lehké diabolky může změnit i lehký větřík 3–5 m/s. Proto vzdálenost, na jakou střílíme, výkon zbraně takřka neovlivňuje. Platí to i pro ty nejvýkonnější vzduchovky …

• „Chystám se na hon drobné zvěře, nebo chci střílet škůdce. K tomu potřebuji nejvíce výkonnou vzduchovku, aby se zvířata zbytečně netrápila, což by se mohlo stát v případě slabé zbraně.“ Když pomineme skutečnost, že takový druh střelby naše zákony nepovolují, jde o další závažný omyl. Diabolka díky svému malému průměru letí a proráží jako jehla. Znamená to, že i vzduchovka o výkonu 16 J může malého tvora prostřelit naskrz na vzdálenost 30–40 m. Zvyšování výkonnosti nemá za výsledek usmrcení/prostřelení cíle, jen přebytečná energie letí dál s projektilem.

• „Vzduchovky s pevnou hlavní jsou přesnější, než ty zlamovací.“ Nemusí to být vždy tak, hodně záleží na modelu a výrobci. Na trhu je množství zlamovacích vzduchovek, které vynikají přesností.

• „Plastové součástky do zbraně nepatří. Dříve bylo všechno kovové a pořád to drží.“ Tento názor staromilců není přesný. Dnes mnoho výrobců nabízí vzduchovky, v jejichž konstrukci je mnoho plastových součástek. Nemluvě o tom, že takto konstruované vzduchovky např. společnosti Gamo, jsou mnohem spolehlivější, než celokovové čínské kopie.

• „Co je čínské, to je špatné.“ Je pravda, že v Číně dokážou napodobit snad všechno, a ve sporné kvalitě. Přesto však v této velké asijské zemi vyrábějí množství kvalitních vzduchovek. Ačkoli je na trhu množství nekvalitních vzduchovek nesoucích značky BAM, QB, Xisico atd., například většina produkce společnosti Crosman probíhá právě v Číně.

• „Čina je továrna světa. V této zemi se vyrábí zcela všechno. Všichni významní výrobci svou výrobu zadávají zrovna v Číně, aby ušetřili. Je tedy úplně jedno, jaký výrobek koupím – provedení stejné, ale ,čína‘ je levnější.“ Tento názor je zčásti pravdivý. Nicméně existují evropské i jiné firmy, které jsou hrdé na svou vlast, a vyrábějí – mimo jiné – i kvalitní vzduchovky. Musíme však mít na paměti, že za kvalitu se platí …

• „České vzduchovky jsou slabé, v plastovém provedení ošklivé.“ Zde je třeba brát na zřetel, k jakému účelu má která zbraň sloužit. Např. vzduchovky Slavia 630 nebo 631 jsou určeny pro trénink začátečníků. Jsou to dobré, kvalitní zbraně, vyrobené ze železa. Až na pažbu, která je dřevěná, nebo plastová, vždy však v kvalitním provedení. I proto jsou dnes již vzácným a cenným předmětem zájmu sběratelů.

• „Vzduchovka za třicet tisíc je zbytečně drahá, v ceně dvou brokovnic. To si radši koupím levnější, nejlépe čínskou nebo tureckou.“ Zde si musíme udělat jasno, jestli si chceme s kamarády jen tak zastřílet na zahradě do plechovek od piva, nebo to vzít poctivěji, a cvičit střelbu na terč. Zatímco v prvním případě si opravdu vystačíme s čínou „za pár stovek“ (hlavně si při tom neublížit!), v druhém případě již musíme více uvažovat. Vzduchovky, které bez předchozích úprav zaručují vysokou přesnost a spolehlivost, stojí dost peněz. A nemusí být pravidlem, že každá levnější a méně výkonná vzduchovka se dá jen tak podomácku vylepšit. Úspora peněz ještě nemusí zaručit kladný výsledek …

Autor: Edgar Pachta

Hlavní zdroje:

• Recenze na vzduchovky
• Webové stránky, fóra atd.